Cvičíme? Aneb o nastavení začátku cvičení.

Začátek cvičení

Myslím si, že první krok k úspěšnému cvičení za použití pozitivních metod je nastavení komunikace se psem. Pes by měl mít jasno, že teď budeme cvičit a zároveň by měl být i on připraven a ochoten teď cvičit. Měl by vědět, že máme u sebe odměnu a za spolupráci ji dostane. Zároveň by to ale neměl být úplatek (mávám balónkem psovi před nosem....)

Mili i Annie začínají cvičení soustředěným pohledem na mě. U Mili (kvůli jejímu temperamentu a tomu, že se pohybuje při výcviku na hranici přetočení) chci zároveň aby u toho seděla a byla co nejvíce v klidu. Ale jak si začátek výcviku člověk nastaví je jen a jen na něm. 

Tento cvik je dobré učit nejlépe doma, kde psa nic neruší. Tak jsme se to učili i my. Vezmu si pamlsky (za předpokladu, že je pes žravý a chce je :-) ) tak, že to pes vidí a umístím je buď do pamlskovníku nebo prostě do kapsy. Jsem na místě, kde nemá pes v podstat nic, čím by se mohl sám nějak zabavit. Postavím se do blízkosti psa (dobré je postavit se rovně nebo prostě tak jak si budu v budoucnu stoupat i při zahajování výcviku na "place" a počkám až se na mě podívá (většině psů to asi nebude moc dlouho trvat :-) ), potom následuje pochvala (klik nebo cokoli na co je pes zvyklý) a hned odměna. A opět počkám až se podívá - pochvala-odměna. Párkrát zopakuji a poté můžu začít cvičit to co pes už zná. Např. podívá se na mě - povel sedni - pochvala - odměna. Opět podívá se  - pochvala - odměna. Podívá se - lehni - pochvala - odměna......atd.

Co se pes naučil? Jsem připraven cvičit a chci odměnu - podívám se na pána - bude odměna nebo možnost ji získat nějakým cvičením. Nastavili jsme si tedy mezi sebou jasnou komunikaci o začátku výcviku.

Jdeme na plac aneb zachovejte klid

Doma už začínáme cvičit skvěle, tak se vydáme na cvičák no a ono je to všechno najednou nějak jinak.

Pes vše umí doma, ale najednou nás nevnímá, chce jít někam čuchat a nejmíň ze všeho chce právě teď cvičit s námi. Hrozný pocit, znám ho velice dobře. Všichni koukají a já jsem tak neschopná, že neumím toho psa ani na sebe upoutat! Vztek, nervozita, nejistota co si o mě asi myslí tamhleten a tamhleta?  STOP! No a s kým má ten pes tady a teď vlastně cvičit, když páníček je myšlenkami někde jinde? Právě přemýšlí, co kdo si myslí, jaký je ten pes blb a tak nějak se nechává vším tím unést. A nesoustředí se na to jaké signály mu pes dává a co právě teď je potřeba udělat. Doma má před sebou klidného páníčka, který je tam s ním. A tady? Milouš mě v těchhle situacích někdy štípne a dává mi tím jasnou lekci, stres a nervozita se na ní přenáší a ona se dostává za hranice "slušného vychování" :-D . 

A co tedy s tím? Tak předně, když budu psovi bránit se někam podívat, o to víc tam bude chtít jít, aby to zkontroloval. Mám-li tedy u psa přivolání a není na place nic jako balóny, rukávy, aporty nebo jiný pes a vím, že nikoho nepokouše, prostě ho nechám ať si ten cvičák prohlídne a zajistí tak jednu z primárních potřeb psa a tou je kontrola. Nechám si na to čas, tedy domluvím se, že budu potřebovat čas, aby nedošlo zbytečně k situaci, že začnu být nervózní, že zdržuji. Zároveň si pro tuhle příležitost připravím nějakou bonusovou odměnu (něco pro psa hodně motivujícího). Pokud pes po prohlídce cvičáku nepřijde sám, přivolám ho, za jeho příchod ho odměním nějakou pro něj velkou odměnou (bonus, pro temperamentní psy to může být i chvilka běhání za míčkem, přetahování....). Dám mu znovu volno, pokud běží, nechám ho opět běhat a opět ho přivolám a opět velká odměna. Většina dobře motivovaných psů už možná ani po první odměně nikam nevyrazí a rovnou se začne koukat na páníčka, potom tedy máme vyhráno a začínáme cvičit! Pokud si nejsem jistý že pejska přivolám, vezmu ho prostě na dlouhou šňůru a nechám ho běhat s ní. 

Hlavní je ale podle mě klid a soustředěnost psovoda na psa (dává nám spoustu signálů, které umíme číst, když ho dobře známe). Nic hrozného se přeci neděje, já i pes se učíme a když se prostě něco nepovede, tak to zkusíme jinak :-) .

Závěr

Podle mě je důležité si uvědomovat jednu z primárních potřeb psa a tou je kontrola. Většina psů je spokojených když má pocit, že má možnost kontroly.  Já jsem si tohle vůbec neuvědomovala a snažila se s tím bojovat, zakazovat, ale spíš se to zhoršovalo a Mili začínala být dost nepozorná. Musela koukat na překážky, cedulku, skupinku a celý náš vztah se zhoršoval.....

Začala jsem u sebe a uklidnila jsem se, nechala jsem ji ať se prostě podívá. Stála jsem a ona seděla u nohy a já ji prostě nechala koukat a rozhlížet se, když se rozhlídla, podívala se na mě a já ji odměnila, opět jsem ji nechala koukat a zase za pohled na mě ji odměnila takhle jsme cvičily na různých místech. Mili dostala možnost kontroly a byla spokojená. Najednou se zlepšila pozornost a celý výcvik se zklidnil.