FMBB 2018 Slovinsko

Jet či nejet?

Tohle byla celkem zásadní otázka před MS BO na Slovinsku. Kvalifikovaly jsme se s Mili z MR BO 2017. Slovinsko je krásná země a tak jsem se tam celkem těšila. Jak se ale závod začal blížit, objevila se celkem podstatná otázka, jak to všechno zaplatit? Klub CMC zaplatil kvalifikovaným závodníkům startovné a přispěl také na cestu. Tato podpora ze strany klubu je obdivuhodná a já osobně si ji moc vážím! Sice jde o reprezentaci ČR, ale v ostatních sportech kromě IPO nebývá zvykem ani tato podpora závodníků.

Ovšem Slovinsko není zrovna za rohem (cca 620 km), ubytování také něco stojí, dál musí člověk také něco jíst, nutné je také zajistit psům ochranu proti klíšťatům...za chvíli počítání se prostě dostanete na celkem pěknou částku....

Takový výlet bychom jako rodina nezvládli, takže nakonec jsem se musela rozhodnout buď pojedu sama nebo vůbec. Po zveřejnění tras závodu jsem tedy měla chuť spíš nikam nejet. Trať vedla vedle dálnice po slunci a byla to v podstatě rovinka. Startovat se navíc mělo odpoledne v 17.00. Takže nic moc pro mě a moji psí parťačku. Ale nakonec převážila přeci jen chuť reprezentovat a podpořit i ostatní závodníky. 

Vyrážíme směr Slovinsko

V úterý 24.4. tedy jsme tedy já a moje mamka, která mi celou dobu moc pomáhala, vyrazily za dobrodružstvím směr Slovinsko. První zádrhel nastal, když nás navigace hnala dost jiným směrem než jsme chtěly jet. Tak jsme na ni nedaly a vydaly se tak, jak jsme měly v plánu. Po asi dvou hodinách, kdy jsme jely přes vesničky a vesnice po okreskách a na navigaci bylo stále 500 km, jsem tenhle nápad proklínala a měla pocit, že tam prostě v úterý nedojedeme. Nakonec se vše zlepšilo, když jsme najely na dálnici, cesta začala rychle utíkat a v půl sedmé jsme konečně zaparkovaly před penzionem.

Ubytování bylo skvělé, sice wifi skoro nefungovala, ale bylo možné skvěle vyvenčit holky. A do oken svítilo slunce jen ráno, takže jsme na pokoji měly krásně chladno a Mili si tam tedy mohla pěkně odpočinout. Takže ideální.

Veterinární přejímka

Ve středu byla v plánu veterinární přejímka. Veterinární přejímka byla poměrně rychlá, byl zkontrolován čip a očkovací průkaz a byly jsme propuštěny. Po poradě českého teamu, v němž panovala přátelská a veselá atmosféra jsme absolvovaly "mushermeating " k závodu. Zde bylo rozhodnuto, že se start přesune kvůli velice teplému počasí na osmou hodinu ráno po oba závodní dny. 

První běh

Sraz psovodů byl ve čtvrtek v sedm ráno před obchodním centrem blízko startu závodu. Zde jsme dostali startovní čísla a startovní listinu. Nejprve startovali muži, potom ženy. Nejprve canicross, potom bikejöring. Na programu byl první krátký běh. Trať měla mít něco kolem 2 km a byla celá víceméně po rovině.

Povrch byl většinou celkem slušný až na druhý úsek s kameny, kde to chtělo trochu opatrnosti a Mili pro jistotu dostala botičku. 

V sedm hodin ráno bylo celkem ještě příjemně, ale postupně se začínalo oteplovat. Na start jsem vyrazila moc brzy a Mili bohužel pochopila, že jde startovat, takže začala jančit. Bylo stále tepleji a moje nervy začaly taky pochodovat. Vůbec ne ze závodu, ale z toho pošuka na druhém konci vodítka. Několikrát jsme byly v potoce a pak už vyrazily ke startu, kde jsme měly připraveně banery s vodou na polití Mili. Takže jsme ji s mamkou důkladně namočily. Ve výsledku jsme tedy namočené byly všechny tři :-D. Ale stálo to za to.

Trochu výzva bylo čtení čipu před startem. Milouš je prostě všude a je šílená (snažíme se na tom pracoval, jde to, ale pomalu), takže jsem byla zvědavá jak tohle zmákneme. Ale kupodivu jsme to zmákly dobře, Mili se uklidnila a nechala si čip přečíst úplně v klidu. Pak už klasika. Vyběhly jsme hrozně rychle a hned předbíhaly. Ona šla úplně krásně a vzorně předbíhala. První kilometr jsme běžely kolem 2:50 min. Poté jsme trochu zvolnily a když jsme předběhly poslední závodnici před námi, Mili se na mě koukla, jako že dobrý ne? Tak jsem ji pobídla ať laskavě tedy běží dál. Bylo z toho jen malinké zpomalení, ale rozběhly jsme se dál a do cíle doběhly zase už slušnou rychlostí. Nakonec jsme tedy v tomto běhu skončily druhé za Marcelkou Čápkovou, měla jsem velkou radost, byl pro mě ale hlavně důležitý náš čas a to že jsme to dobře zmákly. Naše průměrka byla 3:15 min/km. Byla jsem spokojená. Mili byla v pohodě, vychodila se, napila a potom na ubytování šla odpočívat. 

Všichni z našeho českého teamu dopadli velice pěkně, výsledky zde:    https://fmbb2018.si/wp-content/uploads/2018/04/Rezultati-skupaj-dan-1.pdf 

Po obědě jsme se vydaly na prohlídku Postojských jeskyní. Bylo to moc fajn a moc pěkný zážitek. Potom už jsme jeli také odpočívat.

Volný pátek

V pátek ráno jsem si dala s holkama krátký výklus a potom jsme se vydaly na výlet na Sněžník. Při tomto poznávacím výletu jsme zjistily několik skutečností. 1. Silnice ve Slovinsku jsou v různém stavu...... 2. Ne všechno co se tváří jako polní cesta je polní cesta....3. Dá se dojet autem docela daleko a vysoko. 3. Některé "silnice" jsou hodně úzké  4. I na hodně úzké silnici se dvě auta vyhnou aniž by skončilo některé z nich ve strmém srázu vedle. 5. Někdy je jízda po takových silnicích adrenalin.

Ale bylo to fajn, krásné odreagování. A idkyž to na začátku nevypadalo, Sněžník jsme nakonec přece viděly.

Druhý běh

V sobotu nás čekalo opět raní vstávání a v sedm už jsme byly na místě. Tam jsme se dozvěděly, že trať byla kvůli teplému počasí zkrácena.  A také, že se jede nejdřív bikejöring a pak se běží canicross. Tentokrát jsem zaparkovala blíž startu a na start se vydala tak akorát. Opět jsme Mili polily a hurá na start. Startovní listina byla vytvořena podle časů z předchozího běhu, mix muži a ženy. První km byl opět šílený a tím, že vedl v podstatě celý z mírného kopce ještě rychlejší než ve čtvrtek (2:45). Zjistila jsem, že v takových situacích musím prostě za Mili běžet, mám zkušenost, že kdybych se ji snažila zpomalit jen bych ji v takovém horku uvařila (pokud má někoho před sebou tak nemyslí a je jí jedno, že brzdím, tohle chápe pokud běžíme samy, třeba to časem pochopí i na závodech). Druhý kilometr byl stále kolem 3 min. Pak už jsem cítila, že toho má Mili plné brejle a tak jsme do toho musela šlápnout já a v hlavě jsem měla, že musím běžet tak, aby ona nemusela moc táhnout. Povedlo se mi docela držet rychlost a byla vděčná Hozovi Bielikovi za všechny ty tréninky, co bolely. Cílová rovinka se zdála nekonečná, žaludek už byl na vodě a nohy tuhly, v hlavě mi to ale nějak přeplo a nohy se točily dál. Když jsme doběhly, byly jsme obě KO. Milouš byla hotová z horka. Vzala jsem ji hned do potoka kde jen chvíli stála a koukala. Potom jsme šly chodit. Moc se jí nechtělo, ale musela to rozchodit, takže jsme prostě pomalinku chodily, po nějaké době už jsem na ní viděla, že už je to zase ona. Začala se válet v trávě a vymýšlet kraviny. Tak jsem ji dala napít a nechala odpočívat. 

V tomto běhu se nám povedlo doběhnout na prvním místě. Měla jsem z toho radost, ale velkou radost mi udělal hlavně náš výkon (průměrka 3:20). Pro mě to je velké zlepšení a hlavně v daných podmínkách maximum, co jsme v tu chvíli mohly zaběhnout. Hlavní bylo, že Mili byla v pořádku, s horkem nemáme dobré zkušenosti.

Celý český team dosáhl opět nádherných výsledků:    https://fmbb2018.si/wp-content/uploads/2018/04/Cani-bike-day-2.pdf   

Vyhlášení výsledků aneb nikdo kdo by zatleskal

V sobotu večer ve 20:30 mělo proběhnout vyhlášení výsledků světového poháru IPO a canicrossu s bikejöringem. Nakonec toto vyhlášení bylo posunuto až na 22:00. Předtím probíhal společenský večer, za který chtěli ale pořadatelé 40 € . Místo společenského večera jsme se tedy sešli s pár lidmi z teamu a poseděli a popovídali. Pak jsme se vydali na vyhlášení. K našemu zklamání zde ale nebyl nikdo jiný z Čechů, kdo by nás podpořil. Je jasné, že tento sport je na FMBB nový, ale myslím si, že každý kdo zde závodil a umístil se na bedně, musel na přípravě sebe i svého psa docela tvrdě pracovat. A vyhlášení bylo takové ocenění celé té dřiny. Není to jen o tom vzít psa a jít běhat. Je to někdy náročné fyzicky (tréninky někdy fakt bolí), ale nejen to i tento sport vyžaduje přemýšlení, cit pro psa, znalost svého psa a schopnost se mu přizpůsobit a o tréninku dost přemýšlet, jde tu dost o spolupráci. Canicross je prostě teamová práce. Že zde nebyl nikdo z "našich" nás tedy dost mrzelo. Přitom v tomto sportu jsme na FMBB jako český team měli asi největší úspěch co se týká medailových pozic : 

Canicross muži veteráni 1 : 2. místo Jirka Švancara , (5. Vilda Čekajle)

Canicross ženy seniorky: 1. místo Já, 2. místo Marcelka Čápková, 3. místo Pavla Hrníčková (8. místo Kačka Samková)

Bikejörnik seniorky: 1. místo Marcelka Čápková, 2. místo Lucka Babulová

Ale i tak jsme se snažili si vyhlášení užít :-) . A nakonec to bylo moc fajn.

Cesta zpět

V neděli jsme opět nasedly do auta a vydaly se směr ČR. Tentokrát jsme nechaly pracovat navigaci a cesta utíkala docela rychle.

A dojmy z tohoto výletu? 

Já jsem si to užila. Jsem ráda, že jsem mohla jet! Užila jsem si hezký výlet se svojí mamkou a nakonec i ten sprint po rovince docela šel (PS já sprinty, kdy člověk skoro nic nevidí a nakonec se málem pozvrací, moc nemusím :-D ). Měla jsem radost z našeho výkonu a výkonů celého teamu!

Jediné co mě mrzelo byla ignorace (nezájem?) tohoto sportu ostatními závodníky. Ale třeba příští rok v Čechách se někdo přijde kouknout :-) . Budeme se těšit! 

Tak canicrossu a celému FMBB zdar!