Horská výzva Beskydy 2018

Na konci května jsme s Mili odběhly první závod z letošní série Horská výzva. Počasí nevyšlo úplně podle předpovědi a  místo chladného počasí s deštěm nás čekal slunečný skleník :-) .

Start

Na start jsme stejně jako loni došly zadní cestou. Bylo to od hotelu asi 1 km lesem. Chtěla jsem se vyhnout schodům hlavně kvůli Milči tlapkám. Po cestě mi bylo jasné, že bude fakt teplo. Zapotila jsem se už při pomalé chůzi. Nahoře jsem měla z pátku připravené banery s vodou na polití Mili. Tak jsem ji před startem namočila. Jenže moc platné nám to nebylo. Její natěšení ze startu a následné jančení na sluníčku před startem jí ubralo hodně sil. Nepovedlo se nám vyběhnout hned, tak jsme musely chvilku kličkovat mezi běžci bez psa. Mám vždycky z těchto situací strach, Mili vyrazí jako blázen a táhne jako bejk, nevím kde se v 25 kg psovi taková síla najde, ale mám co dělat abych stíhala přendavat nohy a když mám v cestě ještě běžce se psy a bez psů je to o ústa..... Ale nakonec jsme zvládly prokličkovat bez úhony a hnaly jsme dopředu. Bohužel mi poněkud tentokrát chyběla orientace. Málem jsem běžela hned na začátku dvakrát někam jinam. Ale nakonec jsme zamířily směr Javorník.

Vaříme se

Brzy po startu Mili přešla do klusu a mě podle toho jak táhla bylo jasné, že se začíná vařit. Snažila jsem se jí maximálně pomoct a běžet tak, aby držela rychlost jakou chce a nemusela extrémně táhnout. Mě to tedy stálo dost sil a ještě pod kopcem jsem začala cítit, že to je rychlé. Ale měla jsem natrénováno a do více než půlky kopce jsem byla schopná popobíhat a velice svižně jít. Ale Milouš začala uvadat. Já jsem cítila že můžu bežet a když mě skupinka běžců se psem minula, věděla jsem že bych se jich mohla i držet, ale čubina nemohla. Následoval malou chvilku vnitřní boj. Chvíli mě mrzelo, že nemůžu běžet rychleji ikdyž na to mám. Ale musela bych Mili táhnout nebo hnát a to jsem nechtěla, řekla jsem si, že přeci o nic nejde. Milouše jsem pohladila a povídám, tak pojď. A šla jsem tak rychle, jak potřebovala. Byla to taková procházka :-) . Nahoře jsme ale i popoběhly. Na občerstvovačce jsem Mili polila vodou a pustily jsme se do seběhu. Šla pěkně u nohy, tak se mi běželo docela dobře. Ale po chvíli jí otrnulo a šla zase dopředu. Dole jsem ji chtěla pustit do potoka, ale minuli nás další běžci a ona na to neměla čas, chtěla z nimi.

Kocháme se 

Další kus trati byl zvlněný. Milouš se tady docela snažila minimálně aspoň jít vpředu, občas i popotáhla. Pro mě to byl dobrý trénink, snažila jsem se běžet co to jde a skoro všechno vyběhla. Když přišel konečně pěkný seběh skoro do cíle, chtěla jsem běžet pěkně svižně, bohužel Mili už tohle tempo nedávala, tak jsme zase šly podle ní. Já jsem se pokochala výhledy, na které jsem loni neměla čas a seběh jsem si pěkně užila. Poslední kopeček, zatnou zuby a vyběhnout co se dá a konečně běžíme do cíle! Obě jsme hotové! Musím uznat že mě to teplo dalo taky zabrat. Ikydž bych asi mohla běžet i rychleji, stačilo mi to. Mili jsem vychodila, dala jí napít ionťáku s konzervou a vyrazily jsme na oběd. Jako loni jsme si daly buchtičky. Mili už to znala z loňska a čekala na svoji porci :-). Potom jsme šly opět procházkou na hotel. Bylo vidět, že toho má Mili fakt dost. Na pokoji dostala ještě pastu Apus a šla odpočívat. Za chvilku spala, to teplo ji dalo opravdu zabrat. Ono ani nebylo tropické horko, ale bylo strašné dusno, takový ten skleník.....

Výsledky a dojem ze závodu

V kategorii short dogtrekking ženy jsme skončily první. 

Oproti loňsku jsme měly tedy o dost horší čas, ale hlavně že jsme obě doběhly bez zranění a vážnějšího uvaření! Trasa se mi moc líbí, je náročná, ale hezká. Letos jsem se stíhala i kochat výhledy :-) .

Po závodu následoval v neděli výklus a pak pro mě dost náročný tréninkový týden (30 km pomalu, 15 km svižně, 15 km anaerobně, 10 km canicross) :-) . trochu mě tedy dorazil, ale asi mi to i dost dalo. Brzy nás čeká TDM, tak bylo potřeba trénovat :-) .