Horská výzva Krušné hory 2018

Tuto trasu dělá těžkou hlavně začátek, který vede pěkně z kopce, tedy z Božího daru do Jáchymova (ikdyž pár kopečků se tam taky najde) a potom následuje výběh z Jáchymova na Klínovec, který je celkem náročný. Svádí to k tomu to z kopce pěkně rozběhnout, ale je třeba si uvědomit, že nohy budou ještě třeba při následném výstupu na Klínovec :-D .

Tři dva jedna start

Bydlela jsem s holkama v centru Božího daru. Když jsem slyšela hlasitou hudbu ještě o půlnoci, trochu jsem litovala lidí, co si přijeli na víkend do Božího daru odpočinout. Nakonec jsem se ale také zvládla trochu vyspat (když konečně odstartoval Long). Ráno u mě opět nastala tradiční nervozita z následujícího startu. Ne ze závodu, ale prostě z toho, kdy tam čekám, krotím toho blázna a přeju si jen, aby to už odstartovalo. Bylo pěkné počasí, sice ne moc teplo, ale sluce přece jen má v létě sílu, takže docela hřálo.

Tentokrát jsem na startu našla super místo na kraji, kde vedle nás z jedné strany nikdo nestál. Mili šílí, start se blíží a jdeme na to. Přidržuji Mili a když už to jde, pouštím ji na celé vodítko a mastíme dopředu. Následuje malý kopeček a potom dlouhý seběh do Jáchymova. 

Mili si nechává říct a když nás někdo předbíhá reaguje hezky na povel neblázni pomalu :-) . Běží v tahu, kde to jde to pěkně pálíme, kde je to technické, jde k noze. Oproti loňsku je ovladatelnější. Tentokrát se nemám čas rozhlížet a hlavně koukám pod nohy a soustředím se kam šlapu. V Jáchymově jsme zhruba za půl hodiny. Už když dobíháme do Jáchymova, cítím nohy a vím, že to druhý den a pár dní na to bude bolet. Na občerstvovačce polévám Mili a vyrážíme vzhůru do kopce. Mili jde hezky, Jde vepředu, v klusu lehce táhne a v chůzi aspoň občas zatáhne. Nechávám ji vykoupat v potoce a vypadá to, že je v pohodě. Ke konci jdeme ne moc pěknou cestou s kameny, cítím že by šlo běžet, ale mám unavené nohy a mám strach o kotníky, takže raději jdeme. Už jsme skoro nahoře, když zakopnu snad o vlastní nohy nebo co a padám doslova na pusu :-D . Hned se sbírám a pokračujeme dál, odneslo to jen koleno, nic nebolí, takže pohoda. Na občerstvení na Klínovci si dávám jako loni kolu a Mili nabízím vodu, ale nechce. Tak jdeme na poslední úsek a to seběh zpět na Boží dar. Už mám po tom pádu strach to z kopců nějak víc rozbíhat, za nějaký úraz mi to nestojí, takže držíme pohodové tempo a užívám si i nádherného výhledu na Krušné hory nad Božím darem. Potom už sbíháme poslední kopeček a jsme v cíli. 

Čas trochu horší než loni, ale pocit lepší. Obě jsme do toho daly dost sil a obě toho máme dost. Jdeme se vychodit a potom Mili odvádím na pokoj, kde dostává ionťák a pastu a nechávám ji odpočinout. 

Já si po obědě ještě dávám procházku s Annie a potom už jen čekám na vyhlášení a cítím jak nohy tuhnou :-D .

Na vyhlášení přivádím hodného pejska, který je rád že může ležet. Tedy na stupních se tak ještě chová. Potom zahlédne míček se kterým si hrají děti a končíme s unaveným pejskem. Tak raději vytahuji míček a nechávám ji ho za odměnu na hraní.

Závěr

Opět se nám povedlo v kategorii short dogtrekking ženy vyhrát, ale tentokrát jsme to měli jen o kousek :-). 

Až na ten start to bylo fajn. Mili pracovala hezky, byla docela ovladatelná a já se snažila také makat, ikdyž někde to mohlo být lepší :-).

Tato trasa je moc hezká, ale opravdu náročná. Loni jsem měla problém sejít schody celý týden po závodě, letos to byly jen tři dny :-D .