MR Belgických ovčáků v canicrossu a bikejöringu

Něco málo na úvod

MR republiky belgických ovčáků se konalo při MR BO ve sportovní kynologii podle řádu IPO. To probíhalo v Dolanech u Kralup nad Vltavou. 

Podílela jsem se na organizaci závodu i jsem nakonec běžela. Můžu tedy na závod koukat ze dvou pohledů. Závod nakonec dopadl dobře. Všechny časy byly dobře změřeny, nedošlo k žádným kolizím na trati a na konci proběhlo hezké vyhlášení na stadionu, za což patří velké poděkování předsedovi CMC Jardovi Kratochvílovi a celému CMC! Většina závodníků byla milá a díky nim i atmosféra závodu byla celkem pohodová. Pro mě bylo skvělé se opět setkat s podobně naladěnými lidmi, kteří žijí a běhají s tímto praštěným plemenem. Vždycky je o čem povídat :-) .Na těchto závodech mě právě tohle bavilo nejvíc. Prostě parta lidí, která má stejný zájem a má doma belgičáky!  

Organizace závodu

Organizace každého závodu není úplně jednoduchá věc. Je třeba zařídit spoustu věcí na místě konání před závodem (povolení, oznámení o konání závodu, výběr trati...). Bohužel místo konání bylo pro mě dost nedostupné a já osobně tyto věci zařizovat nemohla. 

Nejsem žádný velký organizátor závodů. Baví mě pomáhat pořádat závody pro tu atmosféru, potkávání nových fajn lidí, případně možnost pomoci někomu, kdo to zrovna potřebuje. Na závodech nevydělávám, tedy snažím se aby byly pokryty aspoň tak nějak náklady. 

Bylo tedy dohodnuto, že o trasu se postará někdo jiný. Dostala jsem tedy mapku a předpoládala, že je trať v pořádku. Bohužel tak úplně nebyla.

Naštěstí se našly závodnice, které si trať před závodem chtěly projet a zjistily, že jsou na ní popadané stromy. Trať přetrasovaly a předběžně označily, za což jim patří velký dík a bylo jim za to vráceno startovné.

A jdeme na to!

V den D jsme celkem brzy ráno za vydatného deště (náš velký team: já, moje mamka a dvě kamarádky) vyjížděli směr Dolany. U stadionu nikdo nevěděl, proč tam jsme a co to tam jako jdeme dělat??? V kanceláři závodu IPO se nám snažily tedy maximálně pomoci, za což jsme byly moc rády. Vytiskly nám mapku trati a poskytly útočiště pro prezentaci závodníků. 

Závod se konal až ve Zlosyni poměrně daleko od Dolan, ale nakonec všichni závodníci dorazily na místo včas a v pořádku. 

Po příjezdu na místo jsme vyrazily značit trať. Postavily jsme start a připravily jsme se na zahájení závodu. Startovací hodiny jsme měli sice domluvené, ale nakonec to bohužel nevyšlo, protože to pro takový počet závodníků prý není třeba a lze to zvládnout i se stopkami.

Pak nastal trochu zádrhel, když na místním cvičišti, v dohledu startu závodu, začaly probíhat obrany. Zašla jsem tam a poprosila je, zda by mohli na 5 minut, vždy na start obrany přerušit, aby nerušili starty. Ale nastal problém, nebyli prý o konání závodu informováni a nechtěli nám vyhovět. 

Naštěstí pan figurant nakonec obrany vždy na chvíli přerušil, aby bylo možné odstartovat.

Běžet či neběžet?

Skoro do poslední chvíle jsem byla přesvědčená, že závod nepoběžím. Trénovala jsem do té doby hlavně delší běhy (na Krkonošskou HV, Pálavu...) a sprint jsem vůbec neběhala. Navíc jsem se chtěla věnovat organizaci. Ale musela jsem sebou na místo vzít stejně obě "mladší" holky a nějakým způsobem je vyvenčit. Annie s námi tedy byla značit trať a Mili jsem tedy nakonec vzala na závod proběhnout. 

Startovní listinu jsem dělala podle výkonnosti na FMBB i s tím, že jsem tam nechala podle domluvy s předsedou CMC 30 s intervaly.

Tak jsme tedy běžely. Zařadila jsem nás na 4. místo, kam jsme s Mili podle výsledků patřily. 

Závod

Na startu nás bylo 5. Já, mamka, dvě kamarádky a slečna z behejsepsem, která byla skvělá, velice pečlivá, pohodová a které patří také velké poděkování! Takže to, že jsem běžela nebyl problém, byla jsem do poslední chvíle na startu a potom zase hned po vychození Mili opět zpět. 

Holky trať vybraly moc hezkou. Bylo tam pár kopečků, docela zatáčky a celé to bylo v příjemném stínu. Mili vypálila jako blázen, jak je její oblibou, takže jsme za chvíli dobíhaly závodnice před sebou. Předbíhání probíhalo bez problémů, ikdyž oba přebíhaní psi si chtěli k Mili čuchnout, ona tohle ale neřešila a pokračovala celkem cílevědomě do cíle. Tenhle běh šla opravdu neskutečně a strašně mě překvapila. Nakonec se nám tedy podařilo i vyhrát, což jsem tedy vůbec nečekala.

Jinak závod probíhal v docela příjemné atmosféře. Na všem se vždy pár mráčků najde, takže ani tady to nebylo jinak. 

 Ale třeba jsem si to v tu chvíli brala vše moc osobně.  A každý občas nemá den no, příště bude určitě líp! :-)

Závěrem

Myslím si, že na závodě všichni odběhli i odjeli celkem slušné časy a mohli být s výkonem sebe i svého psího parťáka spokojeni! 

Tento rok už organizaci MR BO přebírá organizace Běhej se psem, která má s pořádáním velkých závodů spoustu zkušeností. Určitě to bude moc hezká akce! Na akci se můžete těšit 13. 10. 2018 v Suchdole nad Odrou. Závod proběhne opět s MR BO ve sportovní kynologii při canicrossovém závodě Podzimní zavírák.